Novinky

Nové stránky

19. prosince 2008 v 14:51 | Michell

STRÁNKY PŘEMÍSTĚNY NA www.followme.wbs.cz

Psí školka podruhé

7. prosince 2008 v 20:25 | Michell
Dnes 7.12.2008 jsme s Čelsíčkem opět byli v psí školce. Čelsíček se zase parádně vyběhal, pohrál si a zase jsme i chvilku cvičili- tentokrát jsme zvládli i to přivolání Jinak ale mám podezření, že se mi to dítě zamilovalo! Nemohl se zas odtrhnout od něpochybně smypatické labradorské slečne Besy, a dokud tam byla, byl k mému volání hluchý a slepý... Teprve když odešla, začal jsem ho lehnce zajímat i já Takže pro shrnutí-zas to bylo super a těšíme se na příště!!!

Přikládám i jednu fotku, fotila jsem mobilem takže kvalita je veškerá žádná a zbylé fotky se mi rozmazaly úplně, nadruhou stranu ale lepší něco než nic

První sníh

7. prosince 2008 v 20:15 | Michell
Přidáno několik aktuálních fotek obou pesanů a zde ještě odkaz na fotky z Čelsíčkova prvního a zatím bohužel i posledního setkání se sněhem....ZDE

Psí školka?

24. listopadu 2008 v 18:03 | Michell
Tak jsme se s Čelsíčkem 23.11. 2008 vypravili do Prostějovkého biokoridoru zvaného Hloučel.
Je to takový ráj dětí a v neposlední řadě i psů. Hloučela by se dala považovat za jedno z mála míst, kterému se v Prostějově dá říkat ,,příroda", sama jsem tady strávila téměř celé dětství...A na této zázračné Hloučeli je i místo, ktrerému se říká ,,psí louka", to proto že i podle vyhlášky města zde pesani mohou běhat na volno.
Každou neděli zde pak probíhají jakási setkání pejskařů nebo chcete-li psí školka Zkrátka sem přijde kupa lidí se svými mazlíčky a ti se pak pustí na volno a hrají si spolu...Věděla jsem o této pravidelné akci už docela dlouho, ale nikdy jsem buď neměla čas nebo jsem na to prostě zapoměla, tak jsme se tam tenokrát vydali poprvé... A musím říct že to bylo opravdu super. Psy jsem nepočítala, ale odhadem bych řekla, že jich tam bylo asi 15. Bylo neuvěřitelně krásné, jak si tam těchto 15 pesanů naprosto bezkonfliktně hrálo. Sešla se tam různá plemena, od malinkého bostoňáčka přes mojeho bosíčka až po (a to moje pejskařské srdce zaplesalo) barzoje!!!
Po asi 45 minutách nepřetržitého hraní jsme ty naše šelmy odchytli, s tím že s nimi zkusíme i chvilku cvičit...Nejdřív to byly různé obraty, pak chůze vedle nohy atd. Všichni dostali možnost vyzkoušet si přede všemi odložení za chůze. Moc lidí si nebo svým mazíkům asi moc nevěřilo, ale my s Čelsíčkem jsme do toho šli- a povedlo se! Čelsíček to zvládl na jedničku, stejně jako pak následné štěkání na povel. Pohlcená pýchou, že vlastním tak šikovné štěně jsem se na vyzvání paní, která to tam vedla pustila i do přivolání. Tam mi dal ale Čelsíček jasně najevo, že nic se nemá přehánět a že podle něj odložení a štěkání bohatě stačilo...Hned jak jsem mu dala volno, vesele se rozběl za fenečkou labradorky, která byla chvilku po hárání a nechtěl se od ní hnout... Podle rady oné vedoucí paní jsem ho odchytla a dala mu volno na stranu, kde psi nebyli...Tam ale podle něho nebylo nic zajímavého, takže poodběhl asi jen 5 kroků, zastavil se a toužebně čučel po psích kamarádech. Přivolala jsem ho tedy k sobě a ani na tu kratičkou vzdálenost jen jedno zavolání nestačilo...asi na po třetí se konečně rozhodl dojít, ale aby mě ještě přece jenom pořádně potrápil, s výrazem v očích typu: ,,ženská ježiš co po mě furt chceš???" zvedl nožičku a začal čurat No nakonec se nám to přivolání v uvozovkách ,podařilo". Všichni dohromady jsme provedli ještě pár cviků a znovu ty šelmičky pustili, ať si ještě hrají. Pak se všichni postupně začali trousit domů. Když jsem se rozhodla i já zamířit domů, musela jsem Čelsíčka doslova odtáhnout , jak moc se mu odtama nechtělo a stejně tak jsem ho za sebou jak největší lemru táhla i zbytek cesty.
Důležité ale je že se nám tam oběma líbilo, a příští neděli tam jisto jistě vyrazíme znovu
Škoda jen, že nemám žádne fotky...

Přidány fotky

22. listopadu 2008 v 14:11 | Michell
Do rubriky aktuálních fotek jsem přidala pár těch novějších, co jsem našla. Jsou tam některé i z Čelsíčkova prvního setkání se sněhem. Sice to byl jen takovej poprašek, ale čučel na něj dost vykuleně, tak se těším až napadne aspoň 20 cm a pořádně ho zkouluju ...Už aby to bylo!

Aktuálně

13. listopadu 2008 v 17:07 | Michell
Tak jsem sem celkem dlouho nepsala, nějak nebyl čas. Už je to asi měsíc co dojíždím do KM a celkem mi to vyhovuje. Prostě nakonec jsem snad i ráda, že mi ten kotec pro Čelsíčka nakonec vzali. Sice občas spím za pochodu, nebo jak se mi stalo třeba zrovna dnes, usnu v autobude a přejedu zastávku, takže pak musím vystoupit až na té další, ale jinak si nějak moc nestěžuju. S Čelsíčkem cvičíme jak to jde. Podle mě toho umí celkem dost, ale nevím no...Je to můj první pesan (teda samozřejmě mimo jorkšírka, ale ten se tak možná umí válet v postýlce ), kterýho cvičím...nebo se aspoň snažím. Teď hodně makáme na aportu. Už ho jednou uměl, ale děcka co mu furt něco házeli nám to jaksi zkazily a teď s tím přede mnou ten uličník utíká. Ale už nám to začíná celkem jít

Zase doma

28. září 2008 v 10:33 | Michell
Ač mě to vůbec netěší, náš pobyt v Kroměříži trval pouhých čtrnáct dní...
Kotec tam byl sice pěkný, procházky jsme zvládali za den dvě a snažili se chvilkama,
našli jsme-li příhodné místo, i cvičit. Po čtrnácti dnech mě ale překvapila slečna, místo které jsem
prozatím kotec měla, oznámením, že od příštího týdne jí ho mám uvolnit....
A tak jsme teď s Čelsíčkem byli zase týden doma a já jsem dojížděla.
No, žádná slast to sice nebyla, ale zas jsem se protentokrát přmohla a zakázala si spát pak odpoledne...Tak s tímto přístupem si na to brzké vstávání snad zvyknu, domluvila jsem se s našima, že se prozatím z intru odhlásím. Pokud v průběhu roku ještě kotec nakonec získám (což se klidně může stát), snad mě na intr vezmou zpátky..?!
Ostatně na tom, že jsme teď s Čelsíčkem zase doma, je i něco pozitivního..Stíháme středeční civčák, což se nám při pobytu v KM nedařilo a hlavně jsme na domácí půdě, a můžem tak denně chodit cvičit na už ozkoušené místo ....

Follow me v Kroměříži

13. září 2008 v 15:26 | Michell
Kromě toho, že 1.září začala škola, začal pro mě ještě jeden, řekla bych i zásadnější problém. Jakožto ,,rádoby" budoucí veterinářka, tedy prozatím studentka Tauferovy SOŠ veterinární v Kroměříži, jsem se musela už v něděli, před začátkem školního roku, odebrat na intr. S bolavým srdcem jsem tedy na jednu noc opustila svého Čelsíčka a odjela do KM. A hned od pondělka jsem se taky vrhla do shánění kotce pro něj. Říkala jsem si sice, že máme výborný rozvrh a že i když kotec neseženu, nějaké dojíždění bude na pohodu. To jsem si taky měla hned první týden školy možnost zkusit, protože jsem deno-denně za svým miláčkem jezdila domů. A právě po tomto dojížděcím týdnu jsem to zavrhla. Každý den jsem pak totiž pravidelně usínala ve třetí hodině, ať to byla chemie, matika nebo chov zvířat Kotec se mi nakonec vybojovat podařilo, i když zatím na dobu neurčitou, tak časem uvidíme, jestli nás tam nechají nebo vyrazí...Důležité je co se děje teď- no a teď jsme TAM!!!

Poprvé na cvičáku

28. srpna 2008 v 12:29 | Michell
Tak jsme včera, 27.8.2008, byli s Čelsikem poprvé na cvičáku.... Cvičit se začíná od 17.00. a já jsem tam nechtěla být úplně první, takže jsme vycházeli poměrně pozdě. Zato pak cestu tam, přes Hloučel, jsme zvládli v rekordním čase a bylo to asi poprvé, co tam šel Česlí celou dobu uvázaný. I tak se mu ale úspěšně dařilo pořád zdržovat. To mi ale nějak zvlášť nevadilo, aspoň to totiž oddaloval ten okamžik, kdy dojdeme na cvičák a já nebudu vědět co dál, protože já a nové věci, které mám navíc absolvovat sama, nejdeme dohromady Když jsme tam konečně dorazili, pár lidí už tam naštěstí bylo.Takže jsme se postavili opodál a čekali, co bude dál. Přeběhli k nám dva němečtí ovčáci, přivítat se s Česlím, načež mě jedna paní tam vyzvala, abych Čelsika pustila. Pak jsme se šli projít kolem cvičáku, aby si to tam Česlik mohl očichat. Cestou naprosto profesionálně zdolal agiliťácké ,,áčko", přesto že ho viděl poprvé v životě Dál jsme už jen kopírovali, co dělají ostatní. Poslušnost si tam každý dělal sám, tak jsme to šli zkusit taky. Docela mu to šlo, jen přítomnost ostatních psů a hlavně vůně klobásek v kapse pána, který kousek od nás cvičil se svým dobrmanem a dával mu je za odměnu, malinko odváděla Čelsikovu pozornost. Potom jsme se opět stáhli malinko do ústraní. Chvíli jsme se bavili s paní Plhákovou, která nás pak všechny pobavila tím, že jí už postarší německý ovčák Bak, spapal srdíčka, která doma poctivě vařila svému Ralfíkovi, aby mu je mohla dát za odměnu Řada pak přišla na vyštěkávání a obrany. Ani jedno jsme s Čelsikem nikdy nezkoušeli, teď jsme konečně dostali příležitost Vyštěkávání mu šlo napoprvé super, překonal v něm i ročního dobrmana Arona. Potom se ještě (v rámci obrany) zakusoval do hadry. Opět úspěšněji než Aronek a navíc dostal pochvalu od pána, který to s námi cvičil. Slov, že to bude dobrý pes, si moc vážím a doufám, že to bude pravda.....
Takže abych to shrnula- můj počáteční stres s příchodem na cvičák opadnul, mně i Čelsinkovi se tam moc líbilo a oba se už těšíme na další tamní návštěvu !!!

Přihlásili jsme se na cvičák

26. srpna 2008 v 16:32 | Michell
20.8.2008 jsme se s Čelsím byli nahlásit na cvičáku. Vytáhla jsem spolu s námi ještě kamaráda, který má stejně staré šťěně bavorského barváře, protože hrozně nerada chodím někam sama. Na cvičák jsme dorazili kolem čtvrté a pár lidí už tam bylo. Takže jsme je zaměstanali kladením spousty otázek. Závěrem jsem si pro sebe vzala přihlášku, Lukáš (ten kamarád) se rozhodl, že tam nakonec chodit nebude. Takže se s tím s Čelsikem zas budem muset poprat sami. 27.8. tam poneseme vyplněnou přihlášku a snad začnem pomalu cvičit. Doufám, že by se nás mohla ujmout a malinko nám pomoct paní Plháková, panička Čelsího nevlastního brášky. Tak nám držte palce !!!
 
 

Reklama