Psí školka?

24. listopadu 2008 v 18:03 | Michell |  Novinky
Tak jsme se s Čelsíčkem 23.11. 2008 vypravili do Prostějovkého biokoridoru zvaného Hloučel.
Je to takový ráj dětí a v neposlední řadě i psů. Hloučela by se dala považovat za jedno z mála míst, kterému se v Prostějově dá říkat ,,příroda", sama jsem tady strávila téměř celé dětství...A na této zázračné Hloučeli je i místo, ktrerému se říká ,,psí louka", to proto že i podle vyhlášky města zde pesani mohou běhat na volno.
Každou neděli zde pak probíhají jakási setkání pejskařů nebo chcete-li psí školka Zkrátka sem přijde kupa lidí se svými mazlíčky a ti se pak pustí na volno a hrají si spolu...Věděla jsem o této pravidelné akci už docela dlouho, ale nikdy jsem buď neměla čas nebo jsem na to prostě zapoměla, tak jsme se tam tenokrát vydali poprvé... A musím říct že to bylo opravdu super. Psy jsem nepočítala, ale odhadem bych řekla, že jich tam bylo asi 15. Bylo neuvěřitelně krásné, jak si tam těchto 15 pesanů naprosto bezkonfliktně hrálo. Sešla se tam různá plemena, od malinkého bostoňáčka přes mojeho bosíčka až po (a to moje pejskařské srdce zaplesalo) barzoje!!!
Po asi 45 minutách nepřetržitého hraní jsme ty naše šelmy odchytli, s tím že s nimi zkusíme i chvilku cvičit...Nejdřív to byly různé obraty, pak chůze vedle nohy atd. Všichni dostali možnost vyzkoušet si přede všemi odložení za chůze. Moc lidí si nebo svým mazíkům asi moc nevěřilo, ale my s Čelsíčkem jsme do toho šli- a povedlo se! Čelsíček to zvládl na jedničku, stejně jako pak následné štěkání na povel. Pohlcená pýchou, že vlastním tak šikovné štěně jsem se na vyzvání paní, která to tam vedla pustila i do přivolání. Tam mi dal ale Čelsíček jasně najevo, že nic se nemá přehánět a že podle něj odložení a štěkání bohatě stačilo...Hned jak jsem mu dala volno, vesele se rozběl za fenečkou labradorky, která byla chvilku po hárání a nechtěl se od ní hnout... Podle rady oné vedoucí paní jsem ho odchytla a dala mu volno na stranu, kde psi nebyli...Tam ale podle něho nebylo nic zajímavého, takže poodběhl asi jen 5 kroků, zastavil se a toužebně čučel po psích kamarádech. Přivolala jsem ho tedy k sobě a ani na tu kratičkou vzdálenost jen jedno zavolání nestačilo...asi na po třetí se konečně rozhodl dojít, ale aby mě ještě přece jenom pořádně potrápil, s výrazem v očích typu: ,,ženská ježiš co po mě furt chceš???" zvedl nožičku a začal čurat No nakonec se nám to přivolání v uvozovkách ,podařilo". Všichni dohromady jsme provedli ještě pár cviků a znovu ty šelmičky pustili, ať si ještě hrají. Pak se všichni postupně začali trousit domů. Když jsem se rozhodla i já zamířit domů, musela jsem Čelsíčka doslova odtáhnout , jak moc se mu odtama nechtělo a stejně tak jsem ho za sebou jak největší lemru táhla i zbytek cesty.
Důležité ale je že se nám tam oběma líbilo, a příští neděli tam jisto jistě vyrazíme znovu
Škoda jen, že nemám žádne fotky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šupy Šupy | Web | 24. listopadu 2008 v 18:37 | Reagovat

Ahoj u me na blogu je bleskowka a SONS,zapoj se taky..diky a sy za reklamu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama